Jak to vlastně začalo.  Stručná historie komunismu pro zvláštní školy.

Podivná epizoda ze života Otce Vlasti

Papežka Jana. Úvaha s příchutí skandálu

 

 

 

 

 

 TITULNÍ STRANA

 

binarniladin@seznam.cz

 

 

 

 

Stručná historie komunismu do roku 1968.

(vhodné jako doplněk k učebnici dějepisu pro zvláštní školy)

 

 

           Jak to vlastně začalo? Nemálo lidí,když jim položíte podobnou otázku má tendence vracet se příliš hluboko do minulosti,bez ohledu na to ,čeho se otázka týká a tak už i vy jste jistě slyšeli nejednu přednášku o Adamovi a Evě,nebo Velkém třesku,podle toho čemu kdo věří. V případě komunismu by se dal podniknout exkurs po různých sociálních bouřích minulosti,dalo by se krátce pohovořit o sedlácích u Chlumce ,ale v zásadě nebude potřeba se vrátit dál než k Bedřichu Engelsovi a Karlu Marxovi.

     Marx a Engels byli dva Němci,kteří ovšem žili raději v Anglii. Jednak měli v Německu neustále nějaké rozepře s úřady,ale hlavně, v Anglii na ně nemohla dohlížet stará paní Marxová a ani starý pan Engels ,což se odstupem času ukázalo jako chyba.

      Oba dva byli sice čas od času nuceni vydělat si nějakou tu libru nějakou tou prací ,ale když bylo nejhůř,Engelsovi se vždycky podařilo vyrazit peníze ze zámožného otce a těmi penězi Marxe založit,aniž by mu ten kdy nějaké vrátil. Když se vám daří vést takový život a vaši rodiče jsou přitom daleko,je jen otázka času,kdy vás začnou napadat nějaké hlouposti.

        Marx i Engels měli dojem,že se světem není všechno úplně v pořádku a že by mu prospělo menší provětrání nějakou tou revolucí. Tenhle pocit bývá velmi rozšířený ve všech dobách a zemích,často oprávněně. Než přišli ti dva,hodně lidí mělo dojem,že menší revoluce by neškodila,nikdo ale nevěděl co potom. Marx a Engels dali hlavy dohromady a vymysleli komunismus.

           Principem komunismu mělo být,že všechno bude patřit všem. S touhle myšlenkou u nás krátce koketovali už ve středověku někteří husité ,ale nějak se to neujalo. Myslím že většina potíží se tehdy točila kolem definic,kolik přesně je všechno a kdo jsou všem. V komunismu to potom bylo stejné.

      Zakladatelé komunismu byli především teoretici a vlastně tím že vymysleli komunismus nemysleli nic zlého.Byli to prostě takový mudrlanti,kteří chtěli ,aby se všichni měli dobře. Radil bych nesoudit je moc přísně,protože je možné,že kdyby se skutečného komunismu dožili,raději by sedli a pokusili se vymyslet něco jiného. Taky je možné,že si prostě jen tak krátili čas a celý ten nápad nebrali moc vážně.

     Kdo to ale bral naprosto vážně,byl Lenin. Lenin byl Rus a nejmenoval se Lenin ale Ujlanov. Lenin byl právník,ale moc se právy nezabýval,daleko víc ho zajímala revoluce. Jméno ,volba povolání a revoluční zájmy,to všechno nějak souviselo s tím,že jeho straší bratr byl zapletený do atentátu na cara,což se v Rusku nedalo odbýt mávnutím ruky. Bratr byl popraven a Lenin zatrpkl.

     Myšlenka komunismu ho zaujala,protože jeho tvůrci tvrdily,že vychází z nemodernějších poznatků a má přísně vědecké zdůvodnění. Na vědu v té době lidé hodně slyšeli. Koneckonců,právě skončilo století páry. Marx a Engels pečlivě volenými vědeckými argumenty dokazovali,že k první komunistické revoluci dojde v zemi s rozvinutou průmyslovou výrobou,nejlépe v Anglii,aby to neměli daleko.

     Lenin si to přečetl a na základě jejich návodů zorganizoval komunistickou revoluci v Rusku,které o průmyslové výrobě ještě ani neslyšelo. Když se mu revoluce doopravdy povedla,nějak ho to netrklo a místo aby se zamyslel,považoval to za dokonalý důkaz správnosti Marxových teorií. Cesty po kterých se ubírá logické myšlení některých lidí ,by stáli za bližší zkoumání.

    Samozřejmě ,jako se stává u všech složitých věcí,ani zavádění komunismu v Rusku nešlo jenom jako po másle. Už samotný vědecký Marxův postup počítal s tím,že ne všem se bude komunismus z počátku zamlouvat a některým zpátečníkům ho bude potřeba do těch hlav natlouct. Lenin se toho držel a natloukal komunismus lidem do hlav tak vehementně,až to někteří nepřežili. Samozřejmě ,že tuhle těžkou práci nedělal sám,hned po  revoluci si na natloukání zřídil organizaci která z počátku jmenovala Čeka,později  byla známa pod různými zkratkami,jako například GPU, OGPU, ČK-GB,KGB a tak všelijak podobně. V podstatě to byla tajná policie.

      Žádný komunismus se neobejde bez tajné policie,na to se přišlo dost rychle,tajná policie zjistí co si lidé myslí a pak jim vysvětlí co by si měli myslet jiného. Když to někdo nechce pochopit, dlouho pak o něm nikdo neslyší, často už nikdy.

   Leninovi se revoluce v Rusku povedla v listopadu roku 1917,proto se jí říkalo říjnová. Taky se jí říkalo Velká,aby se nějak odlišila od malé,která svrhla cara už v únoru téhož roku. U toho ale Lenin nebyl. Lenin svrhnul až tu vládu,která cara nahradila,pak se to ale celé nějak popletlo a hodně lidí si dodneška myslí že cara svrhnul až Lenin v listopadu. Komunisti neudělali nic proto,aby tenhle rozšířený omyl vyvrátili,spíše naopak. I tohle zapomínání a předělávání dějin se komunistům zalíbilo a jak s tím jednou začali,nevěděli kdy přestat.

        Velká říjnová socialistická revoluce začala útokem na Zimní palác v Petrohradě.  Signálem k útoku byl výstřel z křižníku Aurora  , byl to skvělý nápad ,protože o tom mohli učitelé vyprávět prvňáčkům hned z kraje,když se učí písmenko A.  Petrohrad se jmenoval po caru Petru Velikém,který ho nechal postavit. Lenin to označil za přežitek minulosti a netrvalo to dlouho a Petrohrad se jmenoval Leningrad,což bylo tehdy považováno za daleko modernější. (Pojmenovávat po Leninovi kde co bylo moderní po celou dobu komunismu a v Rusku se po něm jmenovali všechny významnější věci,tedy ty které se nejmenovali po Stalinovi.)

      Lenin si komunismu moc neužil. Zemřel v roce 1924 a jelikož vybudovat komunismus není něco,co se dá zvládnout přes noc,nechal dílo nedokončené. Zemřel na jakousi vleklou nemoc o které zlý jazykové tvrdí,že to bylo poslední stadium neléčené syfilis. Já tomu nevěřím,těžko si můžete uhnat syfilis,když máte plnou hlavu světové revoluce.

     Po Leninovi převzal vládu v Rusku Stalin,ale ne proto,že by se jejich jména rýmovaly,ale proto,že to Stalin chtěl a když si Stalin něco umanul,všichni se snažili mu vyhovět. Prostě v tom uměl chodit. Existuje jakási šuškanda ,že Lenin Stalina jako svého nástupce neschválil,jenže je těžké v tom směru zjistit něco konkrétního,protože většina písemností z posledních Leninových dnů byla v tom zmatku někam založena a ti co to od Lenina prý slyšeli na vlastní uši,nebyli najednou k zastižení.

      Se Stalinovým jménem to také nebylo jen tak. Ve skutečnosti se jmenoval Džugašvili a přestože rád dělal dojem ,že je Rus,byl to Gruzín. Také mu někteří jeho kolegové říkali Koba,aby to bylo jednodušší. Nebylo,pročež se od zvyku nestále si měnit jména upustilo a ze světových celebrit už ho dnes udržují jen papežové v Římě a většina lidí na seznamu osob hledaných Interpolem. 

     Stalin zjistil,že jestli chcete mít klid na budování komunismu a všechnu tu další práci,kterou sebou vládnutí nese,musíte zavřít všechny ,kteří by snad mohli něco namítat. Když zavření nestačilo,řešilo se to rázněji .Když už nezbyl nikdo,kdo by snad chtěl něco namítat,zavíralo se dál,protože když už jednu máte pracovní tábory,přece je jen tak nerozeberete.

     Taky zjistil,že komunismus se dá rozšířit i do dalších zemí,za předpokladu,že máte dost tanků,což je myšlenka na kterou ho přivedl Hitler,který měl podobné plány s nacismem,což byl vlastně taky komunismus,ale mladší s tendencí tvrdit,že není. Tihle dva toho spolu vůbec zažili hodně. Byl to vztah lásky i nenávisti,pořád se hašteřili a zase usmiřovali,aby se mohli hned v příštím okamžiku o to víc nenávidět. Když si většinu toho vyříkali,bratrsky si rozdělili Polsko. Tím se ale stali sousedy a víte jak to mezi sousedy chodí,když jednoho rána vtrhlo 120 divizí Hitlerových vojáků do Ruska,byla to poslední kapka a z jejich vztahem to už pak šlo jen z kopce.

   Některé věci,které si prováděli,byli vyložené klukoviny. Stalin například nechal postřílet nějaké Polské důstojníky a svedl to na Hitlera. Hitler hrozně zuřil ,vztekal se ,dupal nohama a tvrdil,že to neudělal. Jenže sám už měl v té době dost másla na hlavě,tudíž mu to nikdo nevěřil. Svět už je prostě takový,necháte povraždit pár lidí a už se to s vámi vleče až do smrti. Když se o hodně později zjistilo, jak to doopravdy bylo,nikoho už to nezajímalo,kromě Poláků a to už v té době také byli komunisti,takže to přešli taktním mlčením.

     Všechny bouřlivé peripetie vztahu Hitler-Stalin nebránily těm dvěma,aby se navzájem neustále neinspirovali. Když Hitler zjistil,že Stalin má koncentrační tábory,hned nařídil Himllerovi,aby mu také nějaké postavil.  Stalin zase záviděl Hitlerovi plynové komory,ale pak mu došlo,že tvrdá práce v Sibiřských mrazech mu poskytne stejné služby a nenadělá se kolem toho tolik řečí.

    Hitler měl v úmyslu dobít tolik světa kolik jen půjde a z každého dobytého člověka udělat Němce,pokut by k  tomu měl sebemenší předpoklady. Z těch co neměli předpoklady ,chtěl udělat otroky. Židy považoval v obou směrech za naprosto beznadějné případy a tak z nich dělal mýdlo. Neznám přesně detaily technologického postupu,jakým se živý člověk změní na kostku mýdla vím jen že první věta receptu musela znít:  „Zabijte žida“ ,takže se nedivte,že ti židé,kteří to přežili,to Hitlerovi nikdy nezapomenou.

     Himller ,který občas inklinoval k představě ,že je jemnocitnější než Hitler si nechal dělat z mrtvých židů různé umělecké  ozdoby a bytové doplňky. Tvrdí to syn Martina Bormana a ten by to měl vědět,protože starý Borman byl také zločinec.

       Stalina napadlo ,že by také mohl dobít tolik světa kolik jen půjde a ze všech nadělat komunisty. Židů si na rozdíl od Hitlera moc nevšímal,jemu bylo fuk,kdo je odkud,jen když nebude krafat.  Když někdo krafal,nechal z něj udělat otroka a pak mrtvolu,což se mu zdálo praktičtější. Nechápu,proč si dodnes tolik lidí myslí,že takhle to bylo i humánnější,a že Stalin je díky tmu dodneška považován,za zločince přeci jen o trošku menšího než Hitler.  Podle mě to byla přinejlepším remíza,ale válku nakonec vyhrál Stalin,to se musí nechat.

     Stalin válku pochopitelně nevyhrál sám,dost mu v tom pomohli Angličané,Američané a spousta další národů,které toho později také litovali.  Když se Stalinova vojska blížila k Berlínu,Hitler pohrdl možností konečně se se svým kolegou diktátorem sejít tváří v tvář a raději si vystřelil mozek z hlavy.

      Stále se ještě drží legenda,že Hitler se otrávil,ale není to pravda,otrávila se paní Hitlerová.  Kromě toho Hitler otrávil svého oblíbeného vlčáka,ale sám se zastřelil. Vlastně to udělal aby naposledy naštval Stalina,protože na rozdíl od něj si sám v téhle válce alespoň jednou doopravdy vystřelil,jinak to za sebe oba nechávali dělat lidi,které takové věci baví. Nakonec ale triumfoval Stalin, po válce se říše komunismu roztáhla od Aše až po Vladivostok a to je opravdu pořádný kus země. Jestli tohle byla první věc kterou se Hitler dozvěděl,když přišel do pekla,asi ho to nepotěšilo. Z výjimkou Stalina a pár lidí,kteří neměli rozum,nebo si z komunismu udělali živnost to nepotěšilo nikoho.

      Do všech nových komunistických zemí byli rychle povolání odborníci na vyhledávání nespokojenců ,kteří pak několik let pracovali přes čas. Když už nezůstali žádní nespokojenci,ani potenciální,ti ostatní si prostě zvykli.

     Jedním z postulátů vědeckého marxismu bylo skálopevné přesvědčení,že vítězství komunismu je historická nevyhnutelnost.V Marxově podání byl každý společenský jev historickou nevyhnutelností a žádná historická osobnost na tom nemohla nic změnit. Přesto by jste našli miliony komunistů,kteří byli přesvědčeni,že když Stalin  v březnu roku 1953 zemřel,celá věc trošku ztratila břink.

      Stalin svým následovníků zanechal několik zdevastovaných zemí, třistatisíc kolchozů, pojmenovaných po něm samém,plus nějaké pojmenované po Leninovi ,plus pár dalších pojmenovaných jinak,hromadu lidí zavřených v lágrech,výkonnou tajnou policii,několik milionů svých vlastních soch a bust, spoustu obřích průmyslových závodů,které vyráběly věci,co nikdo nekupoval a neodbytný pocit,že by se všechno mělo dělat nějak jinak.

      Nějak jinak v podání Stalinových dědiců znamenalo dělat to samé,ale tak nějak pomaleji. Už ne s takovou vervou. Propustily asi tak polovinu vězňů a nové zatýkali už ne takovým tempem. Spočetli si totiž ,že kdyby křivka zatýkání udržela svůj růst,někdy kolem roku 1973 by všichni Rusové seděli v lágrech. Našli se tací,kteří tvrdili,že je Rusko jeden veliký lágr,přinejmenším od roku 1918, ale to byli nepolepšitelní škarohlídi ,kteří byli ihned zatčení,aby mohli posoudit ten rozdíl.

      Jelikož se Stalinovi podařilo vypěstovat ve všech komunistických zemích zdravý instinkt,že v Kremlu se řeklo prší  a celá východní Evropa vytáhla deštník, bylo trochu nevděčné od Stalinových pokračovatelů ,přijít s myšlenkou trochu na něj pozapomenout,v čemž obzvlášť vynikal nějaký Chruščev. Chruščev se usadil na Stalinově židli a Praha ,Berlín ,Varšava ,Bukurešť, Budapešť a Sofie   se dál drželi svého zvyku ,mít k té židli natočené alespoň jedno ucho. Naslouchal i Bělehrad,ale ten si přeci jen čas od času dupnul a dělal si věci po svém. (Později se to od něj naučila i Bukurešť,už jsem myslím říkal,že po Stalinovi už to nebylo ono) .  Na Chruščevovu poznámku „Nevím jak vám,ale mě už všechny ty Stalinovy kolchozy ,traktory,sochy a další krámy pěkně lezou krkem“ ,zareagovali všichni a hned se pustily do zapomínání.

       Aby se lépe zapomínalo Pražanům,na obří Stalinovou sochu na Letné se vzal dynamit. Byla to trochu škoda,ta socha byla skoro nová, holuby se na ní ještě nestačily moc podepsat.  Zmizely i další sochy ,kde co se přejmenovávalo a zapomínání pokračovalo jako po másle. Až se někteří začali bát,jestli se náhodou nezapomene na celý komunismus.Ten čas ale ještě nenastal. Ovšem když Chruščev dosáhl celosvětové popularity tím,že pro zdůraznění nějakých argumentů si při vystoupení v OSN zul botu a tloukl s ní do řečnického pultu,lidem došlo ,že je to kašpar a ve spodních vrstvách komunismu to začalo praskat a drolit se.

    Koncem šedesátých let postoupily posuny v tektonických vrstvách tak daleko,že některé praskliny prorazily až na povrch a dokonce zasáhly i samotné vedení komunistické strany. To už v Kremlu vraštil svoje impozantní obočí Brežněv. Brežněv byl nerudný chlapík zdaleka s ním nebyla taková legrace jako s Chruščevem. Bota se mu pro zdůraznění argumentů málo,tak jako tatíček Stalin dával přednost tanku. 

     Jednoho srpnového rána,roku 1968 se Pražané vzbudily a Brežněvovy tanky se projížděly po Praze jako by se nechumelilo. A ono se také nechumelilo i když Mlynář později tvrdil, že mráz přichází z Kremlu. V boji proti těmto tankům projevily Češi velkou dávku vynalézavosti,malovali po stěnách ostouzející nápisy v domnění,že vojáci se zastydí a odjedou domů,jenže ruští vojáci jak známo neuměli česky a na tom celý nápad ztroskotal. Je to škoda,protože kdyby to vyšlo,bylo by to poprvé v dějinách,co by někdo dobil zpátky svojí zemi pomocí štětky ,pokud ovšem nepočítáme biblickou epizodu s Jezabel,to je ale trochu jiná historie.

       Brežněv tu našel dost ochotných pomocníků,kteří mu pomohli ucpat ty největší díry,kterými se do lodi komunismu valila voda. Zbytek národy byl nahnán k pumpám pod pohrůžkou  drakonických trestů trestů,například vyloučení ze strany ztráta zaměstnání,vyhození z vysoké školy a podobně. Sem tam také někoho zavřeli,ale to už začínalo vycházet z mody. Životem v komunismu lidé změkli a už nebylo potřeba lisovat je pod tlakem deseti tisíc atmosfér,jako v pionýrských dobách.

      Vyhlídky nebyli valné,mezi lidmi se rozšířil pocit,tanky přijeli jednou,přijedou i příště ,ale to byl omyl,protože ty tanky pro jistotu neodjeli vůbec. Jen se trošku schovaly a čas od času se ukázaly na nějaké přehlídce,aby nikdo nezapomněl. Šířila se beznaděj a apatie,dvě ingredience nesmírně důležité pro udržení pořádku a stability ,není se tedy co divit,že komunistická strana Československa byla jejich hlavním distributorem. Lidé se uzavřeli od sebe a hodně  nich přestalo od života očekávat cokoliv dobrého. Změnu k lepšímu už nikdo nečekal.

     A pak se to stalo. Téměř na samém konci toho bláznivého roku 1968,kdy beznaděj naplnila srdce lidí a na ulicích ještě nikdo nestihl opravit jizvy od tankových pásů, těsně po pochmurných vánocích,které komunisté sice nezakázaly,ale k nepoznání pokřivily, 27 prosince krátce po poledni , v podivném dvojměstí Brandýs nad Labem/Stará Boleslav, jsem se narodil já. Ale o tom co tato událost znamenala až někdy příště.